Většina z Vás si určitě všimla, že součástí Vaší mysli je nezastavitelný vnitřní dialog. Jedná se o ten hlásek, který neustále něco vymýšlí, kalkuluje, kritizuje, odsuzuje, křičí na tebe, ale třeba tě občas i pochválí.
Může vypadat třeba takto:
,,Od zítřka už si to sladké nedám. Od zítra jdu do sebe. Dneska to porušuji naposled. To už mě přeci nezabije. Aspoň si dnes o to víc zacvičím. Ty jo, ale já vůbec nemám energii. Jsem tak unavená. Sakra, já jsem fakt neschopná! Nikdy nic nedokážu změnit! Budu navždycky ničit svoje tělo sladkostmi a nikdy nebudu štíhlá! Jsem fakt k ničemu.”
Jistě už máš představu, o čem tady mluvím. Jedná se o hlas naší mysli a utváří se tedy podle toho, jakým způsobem je naše mysl nastavená.
Ten hlas jsem JÁ?
Tohle je ta nejdůležitější otázka! Ten hlas totiž nejsi ty! Není to tvé skutečné já. Lidé mají tendenci se s tímto hlasem ztotožňovat, jako by to byli oni, ale ve skutečnosti tomu tak není. Chápu, že když se jedná o myšlenky, které jsou součástí tvé mysli, říkáš si, že musí být tvoje, ale nejsou.
Navíc, jedná se o pouhé myšlenky, většinou žádná fakta. Ztotožňuješ se tak velmi často s myšlenkami, které nejen, že nejsou tvoje, ale mnohdy ani nejsou pravdivé.
Kdo tedy jsem?
Všimni si, že jsi pouhá pozorovatelka těchto myšlenek. Jsi ta, kdo vnímá, že se jí v hlavě honí tyto myšlenky. Jsi ta, která pozoruje tento vnitřní dialog. Vnímej, jak ti vždy běží hlavou nějaká myšlenka, kterou sis ani třeba vědomě nezvolila. Všímej si, za jakých podmínek k tobě myšlenky přicházejí. Pozoruj je.
Kde se berou myšlenky, které jsou součástí mého vnitřním dialogu?
Tvé nastavení mysli je založeno na tvých zkušenostech, které jsi prožívala, obzvláště v období dětství. Skládá se převážně z myšlenek, které jsi slýchávala na svoji osobu, ale i z gest a chování, které sis nějakým způsobem vyložila. Toto nastavení se velice intenzivně utvářelo do cca sedmi let věku. To znamená, že v dospělosti vnímáš svět převážně na základě toho, co jsi vnímala jako malá. Je však důležité podotknout, že dítě je egocentrické a má tendence vnímat svět černobíle a tímto způsobem i utváří své nastavení mysli. Toto nastavení se samozřejmě utváří i mnoha dalšími událostmi, které se nám v průběhu života přihodí, základy však byly položeny zde.
PŘÍKLAD: Jedna má sledující na Instagramu mi nedávno psala, že se jí zdá, že všichni kolegové v práci ignorují její zdraví, protože v její přítomnosti nenosí roušku.
Toto nastavení mysli může pocházet z velmi nízkého věku, kdy měla jako dítě pocit, že ji třeba rodiče ignorují. Jako dítě jsme si mnoho situací vysvětlovali mylně, protože jsme samozřejmě neměli tolik zkušenosti a rozumu. Jako děti jsme také chtěli hlavně lásku a pozornost a to se nám skutečně nemuselo dostávat tak, jak bychom potřebovali. Naši blízcí zkrátka třeba nebyli schopni nám toto poskytnout, protože například oni sami strádali.
Pokud jsme však v některých pocitech a myšlenkách setrvávali dlouhodobě, mohly se stát součástí našeho nastavení mysli, nehledě na to, zda byly pravdivé.
Má sledující tedy vnímala své kolegy jako by ji ignorovali. Kolegové však neignorovali ji, ale vládní nařízení, které zase v nich odráželo jejich nastavení mysli, díky kterému se rozhodli ho porušovat a dokonce i ohrožovat zdraví své kolegyně.
Proč si neustále opakuji tyto negativní myšlenky?
Mozek tyto myšlenky produkuje zejména proto, aby tě chránil. Vím, že ti to asi nedává smysl, ale je tomu tak. Náš mozek je totiž stavěný na dobu, kdy jsme skutečně bojovali o život a v těchto dobách byl tento způsob ochrany velice užitečný. Mozek si pamatuje pro nás negativní situace a to, jak se vyznačovaly a kdykoliv vnímá jen náznak, označí to podobnými myšlenkami a pocity, aby nás včas varoval.
Bohužel se však naše společnost vyvinula mnohem rychleji než náš mozek, a tak se mnohdy tolik psychicky trápíme. Neustále se nám vrací mnoho negativních myšlenek z toho důvodu, abychom se například vyhnuli nějaké situaci, protože by nám mohla způsobit trápení. Toto nastavení nám však může zabránit posunout se v životě dál, hlavně tam, kam bychom chtěli.
Příklad: Myslím si, že nejsem moc dobrá, tak ani nemá smysl se o něco pokoušet a snažit. (Toto myšlení mě zaručeně daleko nedovede.)
Co s tím? Jak pracovat s nastavením mysli?
Je mnoho cest, jak pracovat na našem nastavení mysli. Já ti vysvětlím ty, které fungují mně a které já osobně používám. Vyber si a zkus pro začátek to, co ti půjde jednoduše aplikovat.
Změna nastavení mysli pomocí pozitivních afirmací.
Pozitivní afirmace ti “jednoduše” pomáhají více vnímat a věnovat energii pozitivním myšlenkám. Pomáhají ti najít pozitivní myšlenky, které v tvé mysli také někde existují a učí tě na ně zaměřovat pozornost. Tím, že budeš zaměřovat pozornost na pozitivní myšlenky, nebudeš věnovat tolik energie těm negativním a s trochou praxe se začne toto myšlení odrážet i v tvé realitě. Každá minuta, kterou strávíš vnímáním toho, co je pro tebe pozitivní má obrovský vliv nejen na tvou mysl, ale i na tvé tělo, a tak to stojí za to.
Zastavení vnitřního dialogu?
Víš, vnitřní dialog nezastavíš. Téměř nikdy. Nemůžeš ho vymazat. Je tvojí součástí. Je to součástí obranného mechanismu tvého těla a mysli. Můžeš ho na chvíli “vypnout” například při meditaci, ale nonstop meditovat se zřejmě nechystáš, ne? Pravidelná meditace ti však opravdu může pomoct lépe pozorovat tvůj vnitřní dialog a učit tě mít od něj odstup. Proto je také vědecky dokázáno, že lidé, kteří pravidelně meditují, trpí méně depresemi.
Je to absolutní pravda?
Když tě napadne negativní myšlenka, zkus se zamyslet, jestli je to skutečně pravda. Je to opravdu tak, jak si myslím? Většinou zjistíš, že to žádná absolutní pravda není.
Je to jen myšlenka.
Pokaždé, když si uvědomím, že mi proudí v mysli mnoho neužitečných myšlenek, řeknu si větu: ,,Je to jen myšlenka.” A odmítám jakkoliv zesilovat emoční náboj, který je s těmito myšlenkami spjatý. Tohle mi v poslední době funguje opravdu dobře.
